Na letošní Vánoce jsem se těšila víc než na jakékoliv jiné. Loni byly Džej Džejovi čtyři měsíce a nic z nich neměl, za to letos, letos, už to mělo stát za to. Těšila jsem se, jak se mu bude v očích odrážet svítící stromeček a jak budem všichni dojatí z jeho radosti z dárků. Kvůli jeho pohodlí jsme dokonce letos poprvé nebyli dohromady s našimi rodinami, ale udělali jsme soukromé rodinné Vánoce jen ve třech. Aby měl klid.
Že to nebude jen tak jsem začala tušit týden před Vánoci. Průjem několikrát denně, skoro žádný spánek přes den, časté buzení v noci, ukládání do postele až mezi desátou a jedenáctou večer a vstávačka kolem sedmé. Ruce narvané v puse, kňourání, odmítání jídla a hlavně, hlavně obří mamánkovství. Džej Džejovi začaly růst čtyřky vlevo dole a nahoře. K tomu se navíc pak přidala rýmička, kašlíček a zničehonic opět objevený atopický ekzém. Super!
A tak jsme si užili. Řízky jsem smažila jednou rukou, protože ten řev a žalostné bouchání rukama o dveře do kuchyně se nedalo poslouchat. Fénování vlasů, namalování a oblékání červených těsných šatů jsem také kupodivu zvládla s dítětem v náručí. Zpocená a bez nálady jsem byla ještě dřív, než jsme začali večeřet. Řízky a salát jsme pak oba zhltli tak rychle jako nikdo nikdy v historii.
Pak nastala asi nejhezčí část večera. U dárků byl v pohodě. Trhal papír, radoval se, hrál si. Krása. Od sedmi do desíti pak zase kňoural a lezl mi až na hlavu, klasika.
K Vánocům patří návštěvy, jídlo, dárky. Oba sváteční dny po Štědrém dnu jsme měli strávit u svých rodin. Popravdě, většina času z návštěvy se pro mě stala utrpením. Spoustu lidí v kombinaci s Džejovým stavem způsobila, že byl neodložitelný. Takže se ani nedal uspat a dal to celý den bez spánku. I přesto, že jsem dostala krásné dárky, tak dítě skákající po mých stehnech držící mě za čerstvě vyžehlené vlasy tak nějak tu radost zastínilo.
Každý večer jsme se pak modlili, aby už šel spát a my měli chvíli klidu. Vždyť celý den nespal, musí bejt hotovej, utěšovali jsme se s nadcházejícím večerem. Jenže Džej Džej chodil spát každý den kolem desáté. Opět super.
Nechci se rouhat. Já vím, že za to nemůže. Ale upřímně, občas mám pocit, že mi dochází síly. Že ten pohár mateřské trpělivosti, který má být automaticky bezedný, už se nějak vyprazdňuje. Že prostě nemám vždy neutuchající pochopení a ne vždycky si říkám, že za to, chudák, nemůže. A tak se občas vnitřně doslova klepu vzteky.
Jistou útěchou jsou my i vaše reakce. Spousta z vás mi psala, jak jsme na tom podobně a já vím, že kdo má malé děti, asi si s tím aspoň jednou za jejich dětství projde. Jo, jednou na to budem vzpomínat s úsměvem. Teď si jdu ale dát víno, abych ten den trochu spláchla. Tak šťastné a veselé.
Maru says:
Moc vás zdravím do nového roku. Občas nakouknu, většinou nic nenapíšu, ale zuby u nás velké téma, takže zde mé zkušenosti a třeba něco zapadne i k vám. U prvního dítěte jsem brala zuby tak, že se to asi musí vydržet. U druhého, který na tom byl úplně stejně, už bych to asi fakt nevydržela, tak jsem začala zkoušet. Nedá se říct, že něco na tutotvku vždy zabralo, ale měla jsem pocit, že jsme tou kalamitou proplouvali o něco lépe. 1. Zubní olejíček Jakoubek (od Nobilis Tilia – mají fantastické věci, stojí to fantastické prachy, ale zachránili mě) – maže se na tváře, nádherně to voní. Já mazala v podstatě pořád, jakmile syn usnul, tak obě tváře až k uším a čelistem. Když byly krize, tak i několikrát přes den. 2. Homeopatika – první volba chamomilla vulgaris v ředění ch 9 (na zuby je toho víc, ale v tom jsem se už neorientovala a ten heřmánek mi přišel jako první pomoc dobrej). V těžkých dnech jsem hned ráno nechala kuličky rozpustit ve štamprleti vody a přes den dávala ucucávat. Důležitý bylo nezačínat s tím až večer, kdy už byla těžká krize. 3. Éterické oleje – u nás nejlépe heřmánek římský. Odpoledne a navečer to dost spolehlivě zastavovalo úplné amoky řevu. Pořídila jsem na to i difusér a je to super věc, po monitoru dechu asi to nejlepší:) Dělá to jemnou mlhovinku, ty oleje krásně voní a za sebe můžu říct, že mají efekt. 4. Hodně fyzického kontaktu. 5. No a musela jsem si z hlavy úplně vyhodit takový ty mody jako co mám ještě udělat, co teď nemůžu dělat, co nestihnu, co jsem chtěla dělat zítra atd. Prostě nic, jenom já a řvoucí tygr. Bylo to moc náročný a je to stále. Člověk se z toho kolikrát po*írá za chodu a dochází úplně všechno. A co se týká toho vzteku, pro mě známé téma. Jak je člověk dlouhodobě v presu a stresu, trpělivosti ubývá. Když mám čas, zkouknu k tomu nějaké povídání, přečtu článek, ledaccos se mi podařilo vylepšit, ale stále běh na dlouhou trať. Tak vám drží palce, ať se to brzy vše zlepší.
Mějte se co nejlépe a přeju jen vše dobré.
Maru
MatkaMatkam says:
Ahoj Maru! Především moc díky, že sis udělala čas a takto mi rozepsala, co vám pomohlo. Jakoubka už slyším po několikáté, o tom uvažuji už také. Ostatní neznám, ale ráda si zjistím něco víc. Co se týče fyzického kontaktu, tak to souhlasím všemi deseti. Jakmile je „den zuby“ nehne se ode mě na krok, nosím ho všude, spí s námi, prostě maman největšího kalibru.
Hodně mě zaujal tebou zmiňovaný projekt Vztek matek a vážně uvažuji nad workshopem – díky za tip! Přeju pevné nervy a spoustu radostných dní i vám!
Maru says:
Představuju si, že takový workshop musí být super, už jen proto, že se tam sejdou podobně naladěné matky, pravděpodobně se stejným problémem a už jenom to sdílení je podle mě půl úspěchu. Jen je škoda, že se o takových věcech víc neví a hlavně nemluví. Mateřství se lakuje spíš narůžovo, ještě tak poporodní deprese a to je strop. Takže: jestli do toho půjdete, tak trochu závidím (včera jsem googlila jak šílená, ale ani Prahu ani Brno nedám a o hlídání dětí nemluvě), a zároveň bych byla nesmírně vděčná, kdybyste pak třeba něco pustila do éteru, nějaký kratičký článeček:)…… Tolik můj odrzlý návrh, snad jsem vás tím nenakrkla:) Mějte se fajně a někdy zas.
Maru
Maru says:
PS: Kdyby bylo nejhůř: existuje projekt Vztek matek, zajímavá věc. Škoda, že do Prahy to mám z ruky. Dále Irena Kubantová, točí videa na YouTube, sice spíš ke vzteku dětí, ale jsou to propojené nádoby:) A abych nezapomněla, hodně to tematizuje i Nevýchova. Tak můžete mrknout;)