Břicho je samozřejmě něco, co řeší budoucí máma každý den. Ale co táta? Jak ty to maj? Určitě kus od kusu jinak, já můžu mluvit za toho svýho. V pěti bodech níže je tak popsáno, jak to ty budoucí tátové můžou mít v období, kdy se jejich partnerka celá tak nějak zvětšuje.

• Není potřeba aby byl u každého vyšetření.

Ať se klidně jednou, dvakrát, přijde na tu ultrazvukovou obrazovku podívat, ale dokazovat si své úspěšné budoucí otcovství tím, že tam bude sedět pokaždé, je opravdu zbytečný.

• Kopanec a rostoucí břicho zvětšuje zájem.

U mě platí, že čím víc kopanců Kuba cejtí a čím větší břicho mám, tím přímou úměrou roste jeho zájem a nějaké i uvědomění si situace. Když se ze začátku nic nedělo, tak vlastně, úplně pochopitelně, nevěděl, jak se v k věci postavit.

• Budovatel v akci.

Kuba je stavař, tak je asi ještě více přirozené, že se zařizování Džej Džejova pokoje chopil v plné parádě. Tak nějak cejtim, že je v pořádku, že rozmísťování nábytku, tapety a další vybavení má v režii hlavně on. Já se postarám o nákup plen a dalších „zbytečností“, které jdou zatim uplně mimo něj.

• Účasti na kurzech a u porodu jako nutný zlo.

Téma které tak trochu souvisí s prvním bodem. Na předporodní kurz sice jdu, ale sama. Podle mě tam budu bez partnera jediná. A vůbec mi to nevadí. Představa, že Kuba dva dny poslouchá o tom, na kolik prstů mám být kdy otevřená, jak se předchází nástřihu a co je dobré pro posílení pánevního dna mi nepřijde uplně v pohodě. Co se porodu týče, tak to máme hodně otevřené (divný používat toto slovo v této souvislosti). Určitě tam ze začátku bude, ale asi ne až do konce, nevidíme v tom nutnou potřebu.

• Hlavně hračky a skvělý hadry.

Kromě zařízení dětského pokoje budoucího tátu také baví nakupovat hračky a skvělý oblečení. Mám tím na mysli takové ty věcičky se supermanem, kšiltovky, správný tenisky, zkrátka pořádný věci, kterým já nemůžu rozumět. Stejně tak jako různým typům náklaďáků a stavebnic Lega. Tady se taky hodně těžko vysvětlují spodní věkové limity, tedy fakt, že se super autem z tisíců mini kostiček si ještě prostě pár let Džej Džej opravdu nebude moct hrát.

Co říct tedy závěrem. Myslím, že zdravý ale zodpovědný přístup je to nejlepší. Nic se nemusí přehánět v podobě četnosti návštěv u lékaře, ale také v podobě nakoupených hraček. Co ale vim jistě je, že bude dobrej táta a že už teď ho miluje. Ať to dává každý táta najevo svým vlastním způsobem.