Jeden rok. 365 dní plných slz, zoufalství, radosti, strachu, naplnění, objevování. Takovou školu jako v tomhle roce jsem v životě ještě nedostala. K mateřství jsem si toho spoustu nastudovala, abych pak v prvních týdnech dostala od reality takovou facku, že jsem si těmi knihami mohla možná tak vypodložit postýlku, aby si mohla říct, že už jsem zkusila pro jeho klidný spánek úplně všechno. Byl to zkrátka rok, který bude už navždycky patřit k těm v mém životě nejzásadnějším.

My dva první hodiny spolu.

Mohla bych napsat dlouhé odstavce o tom, jaké to bylo. To by vás ale nebavilo číst. Místo toho mám pro vás 20 zjištění roční matky. Stojí to za to.

1. Porod je fakt mazec. Oproti tomu co přijde po tom, je to ale slabej vodvárek. Porod trvá totiž na rozdíl od mateřství jen pár hodin.
2. Šestinedělí není strašný po celých šest neděl. První týdny bych ale raději vymazala ze světa.
3. Spoustu věcí nakoupíte a budete dělat úplně zbytečně. Na to si ale musí přijít každý sám. Postupně si všechno vychytáte.
4. Nejlepší koupě byla Manduca, kočár Joolz a video chůvička Motorola.
5. Úplná zbytečnost byla péřová peřinka, botičky pro malý mimino, bodýčka s krátkým rukávem pro dítě do půl roka narozené na konci srpna, žirafa Sophie nebo třeba nafukovací válec na podporu lezení.
6. Na začátku řešíte, jak se rozkojit a za rok jak odstavit.
7. Kojení je fakt věda. Záněty, mléko tekoucí neustále proudem, mléko netekoucí proudem, kdy kojit, jak dlouho, kde, v jaké poloze. No hrůza. Až se z toho ale vymotáte, tak zjistíte, že to je fakt to nejpohodlnější, jak můžete své dítě nakrmit, jak s nim být blízko a dát mu prostě to nejlepší. Jsem ráda, že se nám to podařilo.
8. První měsíce jsem nepila kafe, ani mililitr alkoholu a čerstvému pečivo, zelenině a všemu dalšímu nadýmavému jsem se vyhýbala obloukem. Odměnou mi bylo o pár hodin pláče méně, ale Džej Džejovy prdy vyřešil až čas.
9. Po třech měsících se najednou rozední. Dítě se začne smát, pást koníčky, víc vás vnímat a samo prdět. Máte pocit, že je to konečně zábava.
10. Dokud nepřijdou první příkrmy.
11. Vystřídali jsme fáze: zavřená pusa, plivání, prskání, braní lžičky a její zahazování do kouta kuchyně a teď jsme u kroucení hlavou ze strany na stranu. I přesto jsou v Džej Džejově stravování pokroky.
12. Od bio domácích pokrmů jsem volně přešla ke skleničkám, ze kterých zase pomalými krůčky přecházíme k domácí stravě. Ta má podle mě smysl, až když dítě začne trochu víc jíst.
13. V kolikátém měsíci se dítě rozplazí, sedne, poleze, chodí, je vlastně úplně jedno. Dřív nebo později se toho snad dočkají všichni.
14. Od té doby co jsem matkou, jsem přestala odsuzovat výchovné manévry ostatních matek. Ať si to každý dělá, jak uzná za vhodné. Člověk totiž udělá mnohdy cokoliv, jen aby byl klid.
15. Děti by se měly rodit s plnou pusou zubů. Ušetřilo by to mnohé nervy, bolesti, slzy, vyhozená jídla a probdělé noci.
16. Pocit, že jste pro někoho tou nejdůležitější osobou na světě, je tím nejhezčím a nejsvazujícím zároveň.
17. Hodiny, kterou samy trávíte v déemku, si budete vážit skoro stejně jako teplého oběda.
18. Vaše obědy se smrsknou na těstoviny na tři způsoby a kus kus na dva způsoby.
19. Když poprvé něco své dítě naučíte, je to podobný pocit jako získání vysokoškolského diplomu, povýšení v práci nebo vyhrání závodu.
20. Dělejte si to po svém. Nikdo nezná vaše dítě lépe jak vy. A když to zvořete, pak si to taky sežerete.

Miluju ho. Každý den, každé ráno, když otevře ty svý obří modrý oči, tak znovu děkuji nevim komu, že máme takového chlapečka. Když se mi chce čůrat, do toho mi na plotně bublá omáčka, na poličce zvoní telefon a dítě mi visí u nohou s napřaženýma rukama se dožaduje mé náruče, říkám si, že bych nejraději utekla někam hodně daleko. Možná za tím starým životem v kanceláři s nažehlenou sukní a teplým kafem. Do života, kde jsem si mohla zajít na víno, kdy jsem chtěla, koupit si nových triček, kolik jsem chtěla a jít spát, kdykoliv jsem chtěla. Pak se ale kouknu dolu k těm nohám, na ty napřažené ruce a nechám tu omáčku bublat a ten telefon zvonit. Zvednu ho do náruče a nechám si dát tu nejkrásnější pusu na světě. Pusu která vypadá tak, že je otevřená dokořán s vyceněnými zuby a záplavou slin. Nechám se obejmout malýma ručičkama, který tak nedávno byly ještě menší. To už si ale nepamatuju. My mámy bohužel žijeme pouze přítomností. Nepamatujeme si, jak byly malinkatí a neumíme si představit, že budou někdy velcí.

Když se dítě začne smát, je to jako by vyšlo slunce, které se v šestinedělí schovalo někam hodně daleko.

Miluju ho. Každý den si řikám, jak to změnilo nás dva. Jak považujeme za velký svátek, když jdeme jednou za pár měsíců na večeři do nejobyčejnější restaurace pár metrů od domova. Nejčastěji se oba sejdem večer v obýváku, každý unavený z té své šichty. I přesto se ale mnohokrát za ten rok stalo, že jsme se vzájemně podrželi. Že když už jsem pěnila vzteky, tak on přišel a vzal to za mě. Nebo třeba nedávno, když jsem ležela s angínou a on nechal všechnu práci a postaral se o Džej Džeje. Za ten rok jsem zjistila, že rodiče prostě mají být dva. Nejen kvůli nějakým výchovným vzorům, ale hlavně aby se podpírali vzájemně. Často jsou totiž okamžiky, kdy prostě potřebujete buď vystřídat nebo aspoň obejmout a říct, že to děláte dobře.

Dítě nás dva nenávratně změnilo. Díky za to!

Miluju jí. Za ten rok zjistíte, že nejlepší pokec je s kamarádkou, která má také děti a chápe vás. Ale že nejvíce se odreagujete s kamarádkou, která nemá děti a nechápe vás. Že největší pomocí je maminka, která si odvede dítě a nechá vám doma ještě teplé krabičky s navařeným jídlem. Začnete si vážit všech matek, protože to je prostě fakt šichta. Děkuju, že můžeme ty první narozeniny oslavit, protože jsem se bohužel mohla přesvědčit, že ani to není v každé rodině samozřejmost. A prosím, ať jich je ještě dalších sto a všechny takhle radostné.

Je neuvěřitelný, jak moc se za ten rok změnil.