Konečně! Jo! Hurá! Díky! Džej Džej na to přišel. Dal se do pohybu. Už neječí na místě v pozici letadlo a nesnaží se posunout tím, že napíná ruce a nohy co nejdál od těla. Přišel na to, že takhle to fakt nepůjde. Všichni včetně jeho jsme si oddychli.

Ty uplně první, váhavý, plazivý pohyby směřovaly za na zemi otevřeným notebookem, na kterým jsem zrovna něco psala. Klapání do klávesnice v kombinaci se zářící obrazovkou prostě bylo něco fakt hodně zajímavýho. A pak už to šlo ráz na ráz. Začal objevovat obývák, kuchyň, chodbu…Ten den, kdy se Džej Džej začal plazit, byl po delší době, kdy sem řešila akorát jeho nejezení příkrmů a ječení na místě, tím dnem, kdy jdete spát s úsměvem na tváři. S tím pocitem hrdosti, že je tak skvělej, i když jde vlastně o normální vývojový krok. I tak máte pocit, že je vaše dítě nejšikovnější na světě. Seděla jsem tehdy jen tak na podlaze a pozorovala, jak objevuje všechny ty doposud neznámé věci: vázu, šuplíky, dvířka od kuchyňské linky, všemožné šňůrky, visící kabely a tak dále, znáte to. Najednou je o moc jednodušší ho zabavit.

A tak se Džej Džej zdokonaloval každým dalším dnem. Hodně mu v tom pomohl jeho tréninkový partner náš Pan Želvák. Díky mu za to. Možná jste už to slavné video jejich závodů viděli, jestli ne a nebo se na něj chcete podívat znovu, tady je…

Na Facebooku má tohle video zatím 8,4 tisíc zhlédnutí. Dost dobrý!

Taky vás tak fascinuje, jak na to ty děti samy přijdou? Jak najednou ví, že další vývojová fáze po letadle je plazení, že pak je lezení, sezení, stání a první kroky. Prostě to ví. A tak se stalo, že jeden týden se Džej Džej plazil s vystrčenou špičkou jazyku bytem a druhý týden už nám péruje na kolínkách a chtěl by lézt. Uplně čumim, jak na to najednou tak rychle přišel, jak ho ten pohyb baví a znova: jak je šikovnej. Mámy chápou.

S pohybujícím se dítětem ale nastávají kromě radostí samozřejmě i starosti, možná spíš strachy. Už nemůže jen tak zůstat na posteli, už nemůžu jen tak nechat kafe na podlaze, kde jsem před tím seděla, a když někam jedem, je dobrý se zamyslet, na čem se bude Džej Džej pohybovat, jestli třeba nevzít deku. Taky doma víc vysávám, přeci jen dítě obalený v prachu nic moc. O vytírání se postará on 🙂

A jedna dobrá rada na závěr. Až se vás budou všichni kolem pořád dokola ptát: A kdy už bude lézt? A kdy už bude sedět? A kdy už bude chodit? Už má čas ne? Ignorujte je nebo je pošlete někam. Vaše dítě ví přesně, kdy je jeho čas a co má v ten čas dělat. Věřte mu.