Nenadálý a bezdůvodný pláč prý patří k těhotenství. Můžou za něj, jako za všechno, hormony. Těhotný jsou kvůli nim často přecitlivělý a na normální situace tak reagují pláčem. Čeká se, že okolí vše pochopí se slovy Chci číst dál
Přiznávám, že jsem se poměrně dlouho rozhodovala, jestli o tomto tématu psát nebo ne. Jde o poměrně intimní, možná pro někoho ožehavé téma. A pak jsem si řekla, že možná právě proto bych měla. Takže Aniball. Znáte, Chci číst dál
Třicítka na krku. Teď nemám na mysli svůj věk ale dalších třicet kalendářních dní, které před sebou kromě břicha teď tlačim. Bude to přesně třicet nebo míň? Víc? Já doufám, že míň, asi jako každá. Džej Džej už má Chci číst dál
Břicho je samozřejmě něco, co řeší budoucí máma každý den. Ale co táta? Jak ty to maj? Určitě kus od kusu jinak, já můžu mluvit za toho svýho. V pěti bodech níže je tak popsáno, jak to ty budoucí tátové můžou mít v Chci číst dál
Je neděle, půlka února a já ráno poprvé po zimě z venku slyšela ptačí zpět. Už občas vysvitne slunce a teplota na sedmi stupních mi neříká nic jiného než – běž! V prvním trimestru mi běh nebyl úplně doporučen Chci číst dál
Výčet typických příznaků, které se váží k počátku těhotenství, je všude plno. Snažila jsem se je sesumírovat a napsat k nim, jak se projevily nebo neprojevily u mě.Chci číst dál
Zhruba kolem sedmého týdne mého v tu chvíli ještě neoficiálně potvrzeného těhotenství jsem dorazila ke svému gynekologovi. Nervózní jak u státnic. A oni vás ti doktoři zas pěkně hodí na zem. S vážnou tváří zkoumal Chci číst dál
Jsme zpět. Amerika odškrtnutá ze seznamu „Co chci zažít, než zemřu“. Kdybych to měla shrnout, tak New York – obří úl, který vás pohltí a vyplivne naprosto odrovnaný. Naproti tomu Florida přišla Chci číst dál
Cesta do Ameriky není jen tak. Naštěstí existuje pár dobrých webů, které vám poradí, na co nezapomenout a co si včas zařídit. Jako jeden z nejlepších webů pro ucelené informace mohu doporučit Chci číst dál
Dovolená je pro mě vrchol každého roku. Nedovedu si představit, že bych jeden rok nejela alespoň po českých rybnících. Jelikož máme to štěstí a vlastníme obytný vůz, milujeme tento typ dovolených – stále v Chci číst dál
Kdo je ta matka
Blog jsem začala psát v momentě, kdy jsme se rozhodli stát rodiči a měli tak před sebou poměrně dlouhou cestu do neznáma. O tom, co všechno předcházelo pozdější radosti, je zaznamenáno v rubrice Před Břichem a o tom všem, co se dělo po dobu těch devíti měsíců si počtete v rubrice S Břichem. A logicky, ta finální, současná etapa nese název Bez Břicha. A kdo jsem já? Matka, co ráda někam vyběhne nebo vyjede, trávit čas v kuchyni ji nevadí a Prahu miluje nadevše. A ještě dodatek pro ty, kdo přišli až v průběhu: Máme kluka a jeho „pracovní“ jméno je Džej Džej = Jakub Junior (JJ tedy anglicky Džej Džej)
Nedávno okomentováno