Další z pravidelných recenzí se věnuje pražské továrně na děti: Porodnici v Podolí, neboli Ústavu pro matku a dítě. Já jsem zde strávila letos na přelomu srpna a září tři dny. Zde je zhodnocení pro ty, které zde Chci číst dál
S Džej Džejem krájíme týdny jak bochníky chleba na táboře, do termínu tak zbývá rovných 20 dní. Jsou dny, kdy mi přijde, že už dneska musím porodit, jak mě bolí dole břicho, ale pak jsou zase dny, kdy mi to přijde Chci číst dál
Já jsem vždycky raději připravena, když můžu. Nechávat věci na poslední chvíli není můj styl, a proto jsem vytáhla z horních pater skříně tu černou sportovní tašku a řekla si, že to je ona. Ta mě bude doprovázet do Chci číst dál
A mám to za sebou. Byly to nervy! Přesně v den 14. týdne sedíte u počítače (v případě registrace v Podolí) a zíráte na hodiny s čekáním na 8:00. Pak nastává hysterie, při které rozhodují vteřiny, nebo možná ještě Chci číst dál
Kdo je ta matka
Blog jsem začala psát v momentě, kdy jsme se rozhodli stát rodiči a měli tak před sebou poměrně dlouhou cestu do neznáma. O tom, co všechno předcházelo pozdější radosti, je zaznamenáno v rubrice Před Břichem a o tom všem, co se dělo po dobu těch devíti měsíců si počtete v rubrice S Břichem. A logicky, ta finální, současná etapa nese název Bez Břicha. A kdo jsem já? Matka, co ráda někam vyběhne nebo vyjede, trávit čas v kuchyni ji nevadí a Prahu miluje nadevše. A ještě dodatek pro ty, kdo přišli až v průběhu: Máme kluka a jeho „pracovní“ jméno je Džej Džej = Jakub Junior (JJ tedy anglicky Džej Džej)
Nedávno okomentováno