Zhruba kolem sedmého týdne mého v tu chvíli ještě neoficiálně potvrzeného těhotenství jsem dorazila ke svému gynekologovi. Nervózní jak u státnic. A oni vás ti doktoři zas pěkně hodí na zem. S vážnou tváří zkoumal obrazovku ultrazvuku, aby pak řekl, že je vše v pořádku a že velikost plodu odpovídá 6. a něco týdnu. Když jsem na obrazovce viděla, že ta čmouha má už i srdeční činnost, tak jsem měla poprvé opravdu čistou radost. Fakt tam je!

První foto ultrazvuku

A pak to přišlo. Výčet vyšetření, slyšíte jenom slova Downův syndrom, těžká mentální retardace, vývojové vady, rozhodněte se pro porodnici, screening, krevní testy, ranní moč, 1 200 Kč za testy, 2 000 Kč za ultrazvuky nehrazené pojišťovnou, kupte si vitamíny atd. atd. atd. Odcházela jsem vlastně moc šťastná ale zároveň taky trochu vyděšená. A to je teprv začátek mého doposud nejdůležitějšího závodu.