Na mateřský je nuda, furt dokola se děje to samé. To mi říkalo pár mých kamarádech před tim, než jsem sama měla dítě. S Džej Džejem teda zatim ono „furt se děje to samé“ nezažíváme. Mám pocit, že si vždycky ráno hodí korunou, aby se rozhodl, jaký den dneska bude a to samé pak opakuje před nocí. A tak nikdy nevim, jestli budu brečet do polštáře nebo mu děkovat za čtyři hodiny spánku.
Některé noci, a že jich je poslední dobou nějak hodně, jsou ale takové, že mám při nich pocit, že už to prostě nedám, že na to nemám a že už prostě nevím, jak dál, že sem jako matka prostě selhala. Jde o ty noci, kdy se budí po hodině, po hodině a půl, kope nohama, šermuje rukama a kroutí hlavou ze strany na stranu. Přece nemůže mít po hodině zas hlad. Nebudu mu tu kozu rvát pokaždý, když v noci kňourne, bojuju vždycky sama se sebou. A tak sedím na své posteli, přehozená přes jeho postýlku a vracím do mini pusinky dudlík, který tam Džej Džej chce mít, ale nějak nechápe, že když mu vyjíždí ven, tak ho musí vsát dovnitř. Takže vypadne a já ho zase nandám, podržim, podržim, podržim, on usne, dudlík vypadne, on se vzbudí. A takhle třeba hodinu, aby se zase za chvíli vzbudil, tentokrát fakt s hladem. Přiznám se, že při těchto nocích jsem suverénně sprostá. Šeptem.
Pak nastane sedmá hodina ranní a já vim, že ten šrumec z postýlky už neutišim, že se vstává. Nakouknu přes okraj postýlky a vidim, jak se na mě upřeně podívají obří modré oči a ta mini pusinka se otevře do obřího úsměvu. Ty ručičky, které v noci tak šermovaly, se radostně třepetají a nohy přitahuje do výšky, jako by chtěl udělat svíčku. A v tu ránu všechno zapomenu a je mu odpuštěno. Vezmu ho do náruče a jdem se mazlit do postele. Řikám mu všema přezdívkama, jaký jsme za ty tři měsíce nasbírali, a dám mu tisíc pusinek.
„Jo, to víš, to jsou děti,“ jak řekla nedávno moje babička. Už vim.
Yahu says:
Čauky mamino,
sama bych většině lidem řekla, ať si svoje rady strčí za kloubouk. Ale pokud bych mohla maličko poradit.. Mě malá aktuálně nespí, pokud jí pevně nezavinu. Objevila ruce, je z nich děsně nervózní a nespí. Ale večer se nají, já jí zavinu, deku jí dám i po bocích hlavy, aby s ní moc nehýbala a nepadal jí dudlík a spokojeně tak chrní cca od 20:30 do 3:00-4:00. Ne vždy teda, občas má svý noci. Občas jí stačí strčit zpátky dudlík a je zase v klidu. Přes den spí normálně jen v kočárku, ale jinak taky jen zavinutá. Už je kolikrát nervózní a unavená, ale neusne skrz ručky. Zavinu a chrní, i kdyby jen hodinku. Ale peníze za ten pokus nevyhodíš a za pokus to stojí. 🙂
Hodně štěstí s Džej Džejem. Ráda čtu, že v tom nejsem sama. 🙂
Yahu says:
Jo a podotýkám – zpátky k tvým „kdyby“ – takhle zavinutou jí prdnu do postýlky a odcházím. Jen se vyjímečně vrátím dát jí do pusiny dudlík, ale jinak usíná úplně sama. Takže by se ti možná mohlo jedno to „kdyby“ vyplnit. 🙂
MatkaMatkam says:
Ahoj!
Děkuji za tvou zkušenost! Já už jsem tak zoufalá, že to zkusim. Mám pocit, že Džej Džej zavinutí nemá rád, bude protestovat, ale za pokus nic nedám. Jestli to vyjde, určitě o tom napíšu 😉
Yahu says:
Malá se taky bránila chvilku. Teď už ani nezápasí při zavinování. Chce to cvik pořádně zavinout, ještě teď kolikrát vytáhne ručky a brečí, ale jakmile je fakt dobře zavinutá, tak do dvou minut má zavřený oči a chrní. 🙂