Řeknu si to obvykle tak několikrát za den: Kdyby tak…něco. Za ty tři měsíce jsem se naučila, že ten konec věty se většinou nestane. Ale přesto si to řeknu, vysnim a pak je to uplně jinak, protože s Džej Džejem není žádný den stejný. Nabízím proto ta svá „kdyby“ a vsadím se, že i vy máte pár v hlavě.

• Kdyby tak sám usnul v postýlce.
• Kdyby tak spal třeba pět hodin v kuse.
• Kdyby tak už mohl mluvit a říct mi, co ho trápí.
• Kdyby tak všechno mlíko zůstalo v jeho břiše a ne na čerstvě oblečených bodýčkách, mých tričkách, podlahách, polštářích, postýlce, kočárku, fusaku a tak dále.
• Kdyby tak plínky pobraly vždycky všechny hovna a já tak nemusela v obchoďáku měnit jeho celý komplet outfit.
• Kdyby se tak rodily děti s dokonalou trávicí soustavou.
• Kdyby lednice uměly samy uvařit ze surovin, které v nich jsou. A které si před tím samy objednaní samozřejmě.
• Kdyby tak prádlo ze sušičky bylo fakt vyžehlený.
• Kdyby tak naše domácnost měla samočistící charakter.
• Kdyby tak chápal, že mu ty ruce do ty kombinézy rvu proto, že mu pak nebude zima. A že ta čepice na tkaničky mu zajistí to samé a že když u toho bude řvát, tak se tim nic nezmění.
• Kdybych si tak mohla dát po náročné noci pořádný silný kafe a po náročném dni pořádnou lahev vína.
• Kdyby tak u nás bylo pořád teplo a my tak nemuseli děti navlíkat do všech těch vrstev.
• Kdyby tak měl náš dům výtah a já tak nemusela tahat hlubokou korbu kočárku i s dítětem dvakrát denně do třetího patra.
• Kdyby tak mé vlasy byly pořád krásné, hebké, nikdy se nemastící a vůbec nepadající.

Kdyby se tohle všechno splnilo, tak by mateřská byla teprve ta pravá dovolená. A možná by to byla nuda. Ale až po čase.

Věřim tomu, že pár z těch kdyby se samo zlepší časem. Určitě. Musí.

Tak jaké největší kdyby je to vaše?