Na Korsiku už jsme vyrazili před čtyřmi lety. Bylo to tehdy jen na týden, autem starším než jsme my oba a skončilo to rajčatovou palbou od místních na naše auto zaparkované u silnice. Takže když jsme se tam letos vraceli, měla jsem z toho smíšené pocity.
Na internetu totiž narazíte na spoustu diskuzí, co se komu na Korsice přihodilo. Místní zkrátka nejsou vždycky k turistům přívětiví a pokud parkujete obytňákem mimo kempy, tak dvojnásob. A my zrovna to stání mimo kempy preferujeme.
Naše trasa
Rozhodli jsme se tentokrát, že nepojedeme trajektem z Livorna, ale že si zkrátíme cestu přes Itálii tím, že pojedeme už z Janova. Plavba se tím sice nesrovnatelně prodlouží, ale když si mám vybrat, jestli budu na lodi čtyři hodiny s bdícím dítětem nebo celou noc se spícím dítětem, volím možnost č. 2. A vyplatilo se. V devět večer jsme se nalodili a v sedm ráno vyjeli vzhůru na Korsiku. Bez problémů.
Z Bastie jsme se vydali rovnou na sever do Cap Corse. To je ten výběžek, který všichni znají z korsických map. Dalo se tam stát naprosto bez problémů přímo u kamenité pláže, kterou obsadily z velké části místní krávy. Krav, prasat, koz a koní je na celém ostrově dost. Určitě je aspoň jednou potkáte na silnici nebo aspoň poblíž. Pro děti zážitek.
Z úplného severu jsme se pak loudali po východním pobřeží až na jich. Na celou Korsiku jsme měli tři týdny, takže jsme vůbec nikam nespěchali. Maximálně jsme však na jednom místě byli tři dny, pak už nás to tam zkrátka přestane bavit a chceme se hnout. Z jihu jsme to pak vzali na západ a odtud až do Porta a pak přes vnitrozemí zpět na východ. Myslím, že na celý ostrov by byly dostačující i dva týdny. A co rozhodně nesmíte minout? Nejkrásnější z měst je určitě Bonifacio a pláže jsou nádherné nad přístavem Porto Vecchio.
Kempy a stání mimo kempy jsme střídali zhruba půl na půl. Vozíme si s sebou 400 litrů vody a solární panely se starají o proud, takže kemp opravdu není zas až tak často potřeba. Nicméně všechny kempy, ve kterých jsme byli, byly skvěle vybavené. Některé měly i bazén, dětské hřiště, restaurace, potraviny. Spousta z nich měla stání pro karavany přímo na pláži. I když bylo září, tak ale byla tato místa většinou vždy z velké části obsazená, tak by možná stálo za to, rezervovat si je dopředu.
Stát mimo kempy. Jde to?
Jde. Tentokrát nám to vyšlo všude, kde jsme stáli. Možná to bylo tím, že bylo září. Možná to bylo tím, že jsme nikdy zbytečně neprudili (nevyndavali jsme židle, stůl, markýzu…), uklízeli jsme po sobě, stáli vždy co nejdál od restaurací atd…pro hledání míst jsme používali google satelitní mapy a aplikaci Park4Night. I tak se nám ale někdy stalo, že jsme přijeli na místo a byla tam výšková brána. Díkybohu to ale není většinový případ.
Počasí na Korsice v září
Ideální. V průměru jsme měli 28 stupňů, moře bylo naprosto v pohodě i pro dítě. Občas dost foukalo, ale to si myslim, že nemá se zářím nic společného. Západ byl oproti východu malinko větrnější, skalnatější a kamenitější. Dejte si na něj víc času, kor jestli chcete pak přejíždět zpět vnitrozemím. To jsou opravdové klikatice uprostřed hor. Třicet kiláků můžete jet i hodinu.
Korsika s dítětem
Na Korsice nenajdete hotelové resorty. Jsou zde kempy s chatkami nebo malé hotely, u kterých vám ani nepřijde, že to jsou hotely. My vozíme dítě v obytňáku a je to za mě ta nejlepší varianta. Když řve, je to můj problém. Když nechce večer spát, je to můj problém. Když hází jídlo všude kolem, je to můj problém. Nikoho zkrátka nevopruzuju na dovolené tím, že moje dítě zrovna nemá den. JJ byl v podstatě non stop venku. Od rána od osmi až do devíti do večera. Pláže jsou zde naprosto přístupné s pozvolným vstupem.
Co a jak jsme jedli
Většinou jsme si sami vařili nebo jsme grilovali. Potraviny jsou zde možná trochu dražší než třeba v Itálii, ale nic tragickýho. Za nákup pro tříčlennou rodinu jsme na čtyři dny platili většinou kolem 120 euro. Když jsme šli do restaurace, platili jsme většinou kolem 50 euro za všechny. Za mě nejlepší jídlo, které jsem si dala, byl salát s chobotnicí. Co se restaurací týče. Nečekejte menu v angličtině, dětská židlička není samozřejmost a úsměv taky vždycky ne. Korsičani jsou zkrátka zvláštní. Když se ale budete snažit aspoň pozdravit, poděkovat a rozloučit se ve francouzštině, trochu pookřejí. Jsou to zkrátka hrdí ostrované, kteří si k tělu připustí málokoho. Tak bych to asi uzavřela.
Korsika nás tedy letos naprosto nadchla. Svou surovou přírodou, divokými zvířaty, naprosto odlehlými místy, kde nemáte ani signál na telefonu, skvělým jídlem, krásným mořem a hrdým národem, kterým bych se klidně nechala trochu inspirovat.
PS: Soutěžím s Mall.cz 😉
