Než se ze mě stala máma, byla jsem obyčejná holka se spoustou zlozvyků, chyb, názorů a vzorců chování. Obyčejná holka s tím vším vyjmenovaným jsem pořád, ale něco se přeci jen změnilo. Každý den mě při tom všem pozoruje jeden malý kluk.

A ten kluk si myslí, že všechno, co dělám, je správné a tak přesně se to má dělat. Touží po tom, aby to taky tak jednou uměl. A taky s největší pravděpodobností bude. Některé věci vědomě jiné nevědomě, ale bude jich dost. Než nás, coby rodiče, v pubertě vystřídají jiné vzory, budeme my těmi hlavními. Dost výzva, co?

Kousání si kůžičky na prstech kolem nehtů, jít někdy spát bez vyčištěných zubů, nejíst vždycky jen tu nejzdravější stravu, nadávat u řízení nebo třeba přecházet silnici na červenou a mimo přechod…to jsou jen namátkou vyjmenované ty mé zlozvyky, které se už skoro deset měsíců snažim odbourat právě proto, že nechci, aby mi Džej Džej jednou řekl: „Ale ty to, mami, taky děláš.“ Protože na to není argument.

Děti z nás dělají lepší lidi právě proto, že nám nastavují zrcadlo. Ukážou nám naší vlastní zmenšenou verzi, která nás může sakra vyděsit nebo rozesmát, zkrátka uvidíme sebe sama z jiného úhlu pohledu, což může bolet.

A tak bychom se měli snažit být lepšími lidmi, protože pak i naše děti budou lepšími lidmi. To je prostě začarovaný kruh.

Alkohol, ranní návraty domů, celý den proležený u seriálu, jízda s někým opilým nebo skok do neznámé vody. To všechno okusil dost možná každý z nás. Než jsem byla mámou, většinu z vyjmenovaného bych neváhala odsouhlasit. Po loňském srpnu se ale něco změnilo. I kdybych mohla, i kdyby v tu chvíli nebyl Džej Džej se mnou, něco ve mně je už jinak. Jsem máma a kdyby se mi něco stalo, tak z Džej Džeje bude už navždycky kluk bez mámy. Děti nás donutí naše činy domýšlet do konce.

A ještě jedna věc. Díky Džej Džejovi jsem často nucena překročit svůj stín. Asi největší výzva je pro mě řízení auta, které jsem až do teď nechávala na někom jiným a vezla se v klídku na místě spolujezdce. Díky němu a jeho pohodlíčku se teď ale snažim zdokonalit a být dobrým řidičem, který nás dva třeba jednou úplně sám někam zaveze. Ještě nedávno nemyslitelné.

Tak nechme děti, ať z nás udělají lepší lidi. Vrátí nám to tím, že se za ně jednou nebudeme muset stydět.