Jsou to takové pomyslné mety. Naučit ho, aby jedlo samo. Naučit ho, aby si samo došlo na záchod. Naučit ho, aby samo usnulo. Mateřství je vlastně celé o tom, vést dítě k samostatnosti. A to je pořádná výzva. My matky se navíc rády vzájemně stresujeme tím, že své děti srovnáváme, což z výzvy udělá soutěž. 

Co tak slýchám kolem sebe, téma spánek řeší snad všechny matky dětí všech věkových kategorií. Jak často spí, jak dlouho spí, kolikrát se budí, jak uspáváš, jak dlouho uspáváš, kde spí nejlépe, co mu dáváš, když se vzbudí a tak dále a tak dále.

U nás byl také spánek dlouho věc, která mi mateřství dost znepříjemňovala. JJ spal jako mimino velmi nevyspitatelně, občas se zdálo, že spánek vůbec nepotřebuje. K tomu ho vzbudil každý hlasitější zvuk, takže procházka se pro mě stávala dost stresující záležitostí. Skoro celý svůj první rok spal přes den jenom v kočáru, takže já byla venku každý den i dvakrát denně. Nachodila jsem v průměru deset kiláků ať už s kočárem nebo s nosítkem.

Nosítko byla později také věc, která mě zachránila od nekonečných procházek. Naučila jsem se v něm JJ doma uspat a pak ho se zadrženým dechem přendat do postýlky a jít se třeba v klidu naobědvat. Do té doby věc nevídaná.

Jenže měsíce plynuly a já už přestávala být s manduca-uspávací metodou spokojená. Někde uvnitř mě se začínala hromadit nespokojenost s tím, že musím víc jak rok staré dítě nosit po bytě a houpat dokud neusne.

Stejně jako u odstavení jsem zkrátka musela dospět do okamžiku, kdy jsem byla rozhodnutá tu situaci změnit. A stejně jako u odstavení mě překvapilo, jak to šlo snadno. Začali jsme spánkem přes den. V pokojíčku jsem mu zatáhla roletu skoro na doraz, položila ho do postýlky a zazpívala známou ukolébavku. Jakmile se začal zvedat, nekompromisně ho pokládám zpátky se slovem „hají“. Když tohle celé trvá déle jak půl hodiny, JJ vyndavám z postýlky a zkusíme to třeba za půl hoďky. Evidentně ještě není unavený.

Stejně jsme to začali dělat i s večerním uspáváním. Jakmile si v postýlce začal stoupat s přísným „hají“ ho pokládám zpět. Na začátku jsem to takhle udělala třeba dvacetkrát, až mi došla trpělivost a nechala jsem ho v pokojíčku řvát a šla se do kuchyně napít a rozdýchat to, znáte to. Byla jsem pryč tak půl minuty, v pokojíčku se zatím odehrávala hysterická scéna. Když jsem přišla zpět, klidným hlasem jsem mu vysvětlila, že jestli nebude hajat, tak s nim maminka v pokojíčku nebude. Od té doby nevstal, přísahám.

Takže další level osamostatňování vypadal tak, že si večer JJ vypil lahev, kroutil se x minut ze strany na stranu a já nad nim stála u postýlky a občas ho pohladila. Nic pohodlnýho to pro mě nebylo, ale byla jsem hrdá na to, že vůbec leží v postýlce. Pak se jeden večer stalo, že jsem nebyla doma a hlídal Kuba. Stejně jako já mu dal lahev jen s tím rozdílem, že po jejím dopití z pokojíku odešel místo toho, aby stejně jako já tupě zíral na usínající dítě. Prostě ho nechal v pokoji usnout samotného a sledoval ho vedle z pokoje na video chůvičce. JJ nebrečel, jen se vrtěl ze strany na stranu a po nějaké době sám usnul. Aha.

No a to je všechno. Od té doby usíná sám. Opět se mi potvrdilo, že my mámy se občas bojíme změnit něco, co tak nějak funguje. Bojíme se, jestli to dítě zvládne nebo jestli to dáme my samy? Jedeme setrvačností. Ať už chcete odnaučit dítě od dudlíku, ať už chcete, aby usínalo samo nebo aby si po použití záchodu mylo ruce, napřed to musíte chtít vy sami. Jakmile o správnosti rozhodnutí budete přesvědčeni vy, pochopí to i dítě. A aby těch rozumů nebylo málo, tady jsou tři tipy, které vám mohou se samostatným usínáním pomoct.

Co vám může při samostatném spánku pomoct?

• Nekompromisnost.

Nejde jednou nosit, jednou houpat a jednou chtít, aby spalo samo. Jakmile chcete, aby odteď usínal sám, už neustupujte. Výjimečné situace jsou samozřejmě nemoc, růst zubů, zlé sny…

• Rituály.

Dělejte to vždycky stejně. Vykoupat, napapat, zazpívat, spinkat? Tak je to u nás. Myslím, že dítě pak snáz pochopí, co po něm chcete.

• Pomocník.

Ať už to je oblíbený plyšák, muchláček, dudlík nebo látková plenka, třeba se díky tomu bude vašemu dítěti osamostatňovat lépe. Pozor jen na vznik závislosti, musíte pak mít oblíbenou věc všude tam, kde budete spát.

A jak jsou na tom vaše děti? Už usínají samy? Doufám, že všichni od narození 🙂