Pamatujete si, jak jsem nedávno psala o tom, jak za sebou snad máme období prdů? To bylo radosti, že už prdí sám, že nebudem trávit dny, večery, noci zkoušením všeho možného. Dlouho jsme si to bezproblémové období ale neužili. Už je tady problém nový.

A zatim se zdá, že má daleko horší průběh. Když Džej Džeje trápily prdy, většinou ho po chvíli uklidnil dudlík, který teď absolutně nezabírá. No ale k věci. Zhruba před měsícem se mu na hlavě začaly dělat suché šupiny, taková ta kojenecká klasika. Mazala jsem poctivě olejem a vyčesávala po každém koupání. Efekt zlepšení se však nedostavil, spíš naopak. Po několikáté noci, kdy se po hodině budil záhadným kroucením hlavy a šermováním rukama nám došlo, že to může být od toho, co má mezi vlasama. Doktor nám naší domněnku potvrdil, pojmenoval ji mykoza a dostali jsme mastičku.

A to je teprve to pravé peklíčko. Maže se ráno a večer a pokaždý po namazání následuje hysterický řev, během kterého se s Kubou vzájemně ani neslyšíme. Musí ho to pálit, štípat, svědit. Chudák.

K tomu navíc z našeho už tak málo spícího dítěte se stalo dítě skoro nespící. Tutovka jako je kočárek nebo auto teď taky nezabírá.

Ta čepice na hlavě tomu asi holt moc nepomáhá, jenže představa dne stráveného doma mě naprosto děsí, takže s nim jezdim ven dál, i když v kočáru skoro nespí nebo i řve. Takže stejný jako doma.

V pondělí nás čeká další kontrola, tak snad se léčba někam pohne. Větší beznaděj než tu když nevíte, jak pomoct svému dítěti, asi neznám. A taky doufám, že až se tohle vyléčí, tak mu rovnou začnou růst zuby. To by byla paráda!

Máte podobnou zkušenost? Existuje něco, čím mu pomoci?