Přiznávám, už to začíná být fakt otrava. Dnes je to přesně týden do oficiálního termínu a já se na něj snažím neupínat. Při představě, že bych měla ale třeba ještě další týden přenášet, mám chuť si vytrhat všechny Chci číst dál
11 dní do ofiko deadlinu. Od začátku ho moc neberu vážně a mám takový pocit (nebo spíš tajné přání), že to bude dřív. My jsme s Kubou vždycky všude dřív, takže jestli je Džej Džej po nás, bude tady chtít být taky s Chci číst dál
Nenadálý a bezdůvodný pláč prý patří k těhotenství. Můžou za něj, jako za všechno, hormony. Těhotný jsou kvůli nim často přecitlivělý a na normální situace tak reagují pláčem. Čeká se, že okolí vše pochopí se slovy Chci číst dál
V době s břichem se vám lehce stane, že narazíte na téma, ke kterému se budete muset nějak postavit. Kor dnes, kdy existuje na všechno milion pohledů, názorů a doporučení, je někdy fakt skoro nemožné udržet si Chci číst dál
S Džej Džejem krájíme týdny jak bochníky chleba na táboře, do termínu tak zbývá rovných 20 dní. Jsou dny, kdy mi přijde, že už dneska musím porodit, jak mě bolí dole břicho, ale pak jsou zase dny, kdy mi to přijde Chci číst dál
Všechno nejlepší! Dneska je to právě rok, co byl tady na blogu publikován první článek, podívat se na něj můžete zde: https://matkamatkam.cz.upin.profiwh.com/prvni-z-prvnich-prispevku/. Je o tom, co tady na blogu Chci číst dál
Přiznávám, že jsem se poměrně dlouho rozhodovala, jestli o tomto tématu psát nebo ne. Jde o poměrně intimní, možná pro někoho ožehavé téma. A pak jsem si řekla, že možná právě proto bych měla. Takže Aniball. Znáte, Chci číst dál
Třicítka na krku. Teď nemám na mysli svůj věk ale dalších třicet kalendářních dní, které před sebou kromě břicha teď tlačim. Bude to přesně třicet nebo míň? Víc? Já doufám, že míň, asi jako každá. Džej Džej už má Chci číst dál
Ani nevíte, jak moc jsem se těšila, až tohle budu moct napsat: Vše je připraveno. A co není, tak o tom nevím. Zkrátka to, co jsme chtěli a měli koupit, jsme koupili a na zbytek přijdu asi až v realitě Chci číst dál
Dneska je to přesně dvacet dnů, co jsem máma na plný úvazek. Zvláštní přitom je, že ještě vlastně máma nejsem, protože mé dítě je ještě stále (naštěstí?) v břiše. Musím přiznat, že to je pro mě naprosto jiný životní Chci číst dál
Kdo je ta matka
Blog jsem začala psát v momentě, kdy jsme se rozhodli stát rodiči a měli tak před sebou poměrně dlouhou cestu do neznáma. O tom, co všechno předcházelo pozdější radosti, je zaznamenáno v rubrice Před Břichem a o tom všem, co se dělo po dobu těch devíti měsíců si počtete v rubrice S Břichem. A logicky, ta finální, současná etapa nese název Bez Břicha. A kdo jsem já? Matka, co ráda někam vyběhne nebo vyjede, trávit čas v kuchyni ji nevadí a Prahu miluje nadevše. A ještě dodatek pro ty, kdo přišli až v průběhu: Máme kluka a jeho „pracovní“ jméno je Džej Džej = Jakub Junior (JJ tedy anglicky Džej Džej)
Nedávno okomentováno