Dárek k prvním narozeninám jsme vymýšleli dlouho. Nechtěla jsem mu kupovat další sto padesáté auto, plyšáka nebo něco blikajícího a hrajícího všemi barvami. Chtělo to něco originálního z čeho bude fakt hotovej na Chci číst dál
Džej Džej miluje vodu. Nevím, jak moc je to díky tomu, že chodíme od půl roku na plavání, ale jsem moc ráda, že je to tak. Jakmile tedy udeřila vedra, program byl jasný: koupák. Během dosavadního léta jsme stihli Chci číst dál
Je to aktivita, která dneska frčí. Na plavčo s dítětem chodí skoro každá máma. Bodeť by ne, je to zas další možnost, jak se rozptýlit a socializovat dítě i sebe. Ve své recenzi vypíchnu plusy a mínusy plaveckých Chci číst dál
Jak pomine prvotní hysterie kolem nového člena rodiny, uklidní se prdy a tak nějak si všechno sedne, začnete si možná řikat, že to je doma nuda. Že to chce nějakou akci. Co se Prahy týče, máte dvě možnosti. Cvičení Chci číst dál
Existuje mnoho témat, které rozdělují matky na dvě nepřátelské skupiny a jedním z nich je i dilema, jestli dávat nebo nedávat dítěti dudlík. Já se v době s břichem počítala do té, která ze strachu z narušení kojení Chci číst dál
Pamatujete si, jak jsem s břichem běhala, cvičila, ponocovala? Všichni mi tehdy říkali „počkej, však on ti to vrátí až bude na světě“ a já si říkala, že přeci nemůže můj styl života v těhotenství Chci číst dál
K monitoru dechu jsme byli trochu skeptičtí. Předpokládali jsme, že nás bude prudit falešnými poplachy a že ho a základě toho brzy odložíme. Po sedmi týdnech užívání ale můžu říct, že není Džej Džejův šlofík, kdy Chci číst dál
Jednou z prvních technických vychytávek, kterou jsme si ještě s břichem pořídili, byla video chůvička. Přiznám se, že jsme šli na jistotu. Od kamarádů jsme měli recenze, že obraz je daleko lepší než zvuk, tedy že Chci číst dál
Dětská kosmetika je téma, které se dotkne každé těhotné a pak každé mámy. Už jenom ten výběr, který dneska v drogerii, lékárně nebo na internetu je. Jak už jsem ještě s břichem na blogu psala, rozhodla jsem se jít Chci číst dál
Další z pravidelných recenzí se věnuje pražské továrně na děti: Porodnici v Podolí, neboli Ústavu pro matku a dítě. Já jsem zde strávila letos na přelomu srpna a září tři dny. Zde je zhodnocení pro ty, které zde Chci číst dál
Kdo je ta matka
Blog jsem začala psát v momentě, kdy jsme se rozhodli stát rodiči a měli tak před sebou poměrně dlouhou cestu do neznáma. O tom, co všechno předcházelo pozdější radosti, je zaznamenáno v rubrice Před Břichem a o tom všem, co se dělo po dobu těch devíti měsíců si počtete v rubrice S Břichem. A logicky, ta finální, současná etapa nese název Bez Břicha. A kdo jsem já? Matka, co ráda někam vyběhne nebo vyjede, trávit čas v kuchyni ji nevadí a Prahu miluje nadevše. A ještě dodatek pro ty, kdo přišli až v průběhu: Máme kluka a jeho „pracovní“ jméno je Džej Džej = Jakub Junior (JJ tedy anglicky Džej Džej)
Nedávno okomentováno