Na Korsiku už jsme vyrazili před čtyřmi lety. Bylo to tehdy jen na týden, autem starším než jsme my oba a skončilo to rajčatovou palbou od místních na naše auto zaparkované u silnice. Takže když jsme se tam letos Chci číst dál
Bylo mi deset let a letěli jsme na dovolenou do Řecka. Poprvé letadlem, poprvé k moři. Dneska už je to s létáním s dětmi úplně jiná realita. Není nic nenormálního, že letí několika týdenní miminko, natož pak o pár Chci číst dál
Poletíme. Tohle rozhodnutí jsme zkraje jara udělali hned ze dvou důvodů. Džej Džej se nám zdál dostatečně vyspělý na svůj první let a po dlouhé zimě jsme prostě chtěli vyrazit někam, kde slunce svítí celé dny. A Chci číst dál
Konečně! Taky už jste se tak těšili, až budete moct na celé dny vyrazit ven a neřešit, jestli má dítě dostatečné množství vrstev a jestli mu náhodou už ty nepromokavé boty nepromokly? Já nejvíc. Předešlý článek s Chci číst dál
Je to už více jak rok a půl, co jezdíme pražskými, mimopražskými i světovými ulicemi s kočárkem Joolz Day 2. Za tu dobu jsme stihli vyzkoušet několik terénů, všechny možný druhy počasí, vyměnili jsme hlubokou korbu Chci číst dál
Když byl Džej Džejovi rok, dostal k narozeninám odstrkovadlo ve tvaru auta. Má čtyři kola, volant, sedátko, klakson. Trvalo mu až do roka a půl, než se na něm naučil pořádně jezdil a než vůbec dorostl tak, aby mohl Chci číst dál
Taky to tak nenávidíte? Ráno kouknu z okna a venku šedivo. Ani sníh ani mráz, prostě takovej ten hnus. Takovou zimu máme v Praze bohužel po většinu času. S Džej Džejejem se snažím být alespoň jednou minimálně za den Chci číst dál
S různými krémíčky a mastičkami jsme si toho užili dost, když byl Džej Džej miminko. Zhruba ve třetím měsíci se mu objevil atopický ekzém a my lítali od jednoho kožního doktora k druhému a všude fasovali haldy Chci číst dál
Mám pro vás dva články: jeden o tom, co Džej Džej nejraději jí (ten bude hodně krátkej) a pak jeden o tom, co používáme za kosmetiku. A začneme tím u nás méně oblíbeným – jídlem. U dětí to je podle mě tak, že Chci číst dál
Ať už v noci co tři hodiny (v lepším případě) krmíte, nandaváte dudlíka, přebalujete nebo jen utěšujete, určitě řešíte stejně jako já, jak a čím si posvítit. Když se Džej Džej narodil, tak jsem si vždycky svítila ve Chci číst dál
Kdo je ta matka
Blog jsem začala psát v momentě, kdy jsme se rozhodli stát rodiči a měli tak před sebou poměrně dlouhou cestu do neznáma. O tom, co všechno předcházelo pozdější radosti, je zaznamenáno v rubrice Před Břichem a o tom všem, co se dělo po dobu těch devíti měsíců si počtete v rubrice S Břichem. A logicky, ta finální, současná etapa nese název Bez Břicha. A kdo jsem já? Matka, co ráda někam vyběhne nebo vyjede, trávit čas v kuchyni ji nevadí a Prahu miluje nadevše. A ještě dodatek pro ty, kdo přišli až v průběhu: Máme kluka a jeho „pracovní“ jméno je Džej Džej = Jakub Junior (JJ tedy anglicky Džej Džej)
Nedávno okomentováno