Kdyby mi někdo před rokem řekl, že dám dítě do školky dřív než ve třech letech, koukala bych na něj jako na blázna. Moje miminko někde s někým cizím beze mě? Tak to nikdy! Jenže situace se tak nějak vyvinula úplně Chci číst dál
Na Korsiku už jsme vyrazili před čtyřmi lety. Bylo to tehdy jen na týden, autem starším než jsme my oba a skončilo to rajčatovou palbou od místních na naše auto zaparkované u silnice. Takže když jsme se tam letos Chci číst dál
Odplenkování je stejně jako v podstatě všechna mateřská témata velká věc. Kdy začít, jak začít, jaký nočník pořídit, jakou taktiku zvolit? No je to věda. Popíšu vám, jak jsem na to šla já a jak to zafungovalo u nás. Chci číst dál
Bylo mi deset let a letěli jsme na dovolenou do Řecka. Poprvé letadlem, poprvé k moři. Dneska už je to s létáním s dětmi úplně jiná realita. Není nic nenormálního, že letí několika týdenní miminko, natož pak o pár Chci číst dál
Poletíme. Tohle rozhodnutí jsme zkraje jara udělali hned ze dvou důvodů. Džej Džej se nám zdál dostatečně vyspělý na svůj první let a po dlouhé zimě jsme prostě chtěli vyrazit někam, kde slunce svítí celé dny. A Chci číst dál
Konečně! Taky už jste se tak těšili, až budete moct na celé dny vyrazit ven a neřešit, jestli má dítě dostatečné množství vrstev a jestli mu náhodou už ty nepromokavé boty nepromokly? Já nejvíc. Předešlý článek s Chci číst dál
Je to už více jak rok a půl, co jezdíme pražskými, mimopražskými i světovými ulicemi s kočárkem Joolz Day 2. Za tu dobu jsme stihli vyzkoušet několik terénů, všechny možný druhy počasí, vyměnili jsme hlubokou korbu Chci číst dál
Je téměř dvanáct hodin, pravé poledne. Na stůl a jídelní židličku pokládám čerstvě upečenou rybu s brambůrkem a zeleninou. Jedno z Džej Džejových nejoblíbenějších jídel. Teda normálně. Dneska ne. Dneska jen co ho Chci číst dál
Když byl Džej Džejovi rok, dostal k narozeninám odstrkovadlo ve tvaru auta. Má čtyři kola, volant, sedátko, klakson. Trvalo mu až do roka a půl, než se na něm naučil pořádně jezdil a než vůbec dorostl tak, aby mohl Chci číst dál
Jsou to takové pomyslné mety. Naučit ho, aby jedlo samo. Naučit ho, aby si samo došlo na záchod. Naučit ho, aby samo usnulo. Mateřství je vlastně celé o tom, vést dítě k samostatnosti. A to je pořádná výzva. My Chci číst dál
Kdo je ta matka
Blog jsem začala psát v momentě, kdy jsme se rozhodli stát rodiči a měli tak před sebou poměrně dlouhou cestu do neznáma. O tom, co všechno předcházelo pozdější radosti, je zaznamenáno v rubrice Před Břichem a o tom všem, co se dělo po dobu těch devíti měsíců si počtete v rubrice S Břichem. A logicky, ta finální, současná etapa nese název Bez Břicha. A kdo jsem já? Matka, co ráda někam vyběhne nebo vyjede, trávit čas v kuchyni ji nevadí a Prahu miluje nadevše. A ještě dodatek pro ty, kdo přišli až v průběhu: Máme kluka a jeho „pracovní“ jméno je Džej Džej = Jakub Junior (JJ tedy anglicky Džej Džej)
Nedávno okomentováno